středa 25. září 2013
Moje cesta do tělocvičny
Včera jako každé úterý jsem měla cvičení s lektorkou, na které chodím do Centra aktivit v našem městě.Od rána jsem se moc těšila.V 9 hod jsem si začala balit kabelu-tričko,tepláky,podložku a gumičky na cvičení.V 9.30 jsem vyrazila.Do kapsy jsem si dala čipovku na autobus-mám na ní jako seniorka slevu,do jedné ruky tašku s cvičebními potřebami,do druhé ruky igelitku ze smetím,které po cestě hodím do popelnice.Ještě zamknout dveře,klíče už držím v ruce-spěchám.Šup ze smetím do popelnice a už stojím na zastávce .Za chvíli přijíždí autobus,sáhnu pro čipovku do kapsy ...a kde pak je? Kapsa prázdná,honem sáhnu do druhé kapsy,rychle hrábnu do tašky a kde nic tu nic.V první chvíli jsem si řekla nu což,zaplatím plné jízdné.Ale pak jsem si uvědomila,že pokud mi někde vypadla na cestě,najdu ji.Moc peněz na ní nebylo,jenže vyřízení nové čipovky také není zdarma.Autobus jsem nechala odjet a šla hledat čipovku.Koukala jsem na cestu zda někde neleží,došla jsem až k paneláku a nic.Že bych jí nechala doma? Jdu do 3 patra a doma mne vítá udivený pohled manžela: To už máš po cvičení? No vysvětlila jsem situaci a koukám,kde doma ta zatracená čipovka leží.Neležela nikde a manžel hned,že jsem jí určitě hodila se smetím do popelnice.No nic,tak jdu zase ven a mířím k popelnici.Otevřu víko ,ale ouha! Popelnice byla prázdná a na samém dně se na mně škodolibě smála igelitka s mým smetím.Jenže jak na ní dosáhnout? Popelnice je hluboká.Vlést do ní? Ani náhodou.Proto znovu domů do 3 patra,vzala jsem dlouhou hůlku co manžel používá na linky při malování bytu.A z hůlkou zpět k popelnici.Snažím se zachytit ucho igelitky takže hrabu a hrabu...až se kolemdoucí koukali co ta bezdomovkyně v té popelnici loví! Ale podařilo se.Tašku jsem opatrně vytáhla... a hádejte co leželo v ní? Správně! Nahoře se mne usmívala má čipovka! Takže jsem jí vzala,smetí hodila už podruhé do popelnice a šla domů si umýt ruce.Doma kouknu na hodiny,bylo 10.30.To holky už dávno začaly cvičit a než by mi jel autobus a než bych do tělocvičny došla to už by bylo po cvičení.Takže jsem dnešní cvičení vzdala,alespoň jsem si kvůli čipovce vyběhla párkrát do 3 patra a zpět. No alespoň něco! Znáte větší zmatkařku?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Já jednou takto vyhodila klíče od auta, ale bylo to večer a nepřišla jsem na to. Ráno už bylo pozdě...takže se děje leccos. Neboj, nejsi v tom sama. Cvičení bylo škoda, tak aspoň několikrát ta tři patra :-)
OdpovědětVymazatNáhodou sis zacvičila ...... vyběhnout několikrát tři patra bylo určitě vyčerpávající než hodina cvičení:-))))
OdpovědětVymazatKlasika, Věrko, nic neobvyklého. Jak se spěchá a dělá víc věcí najednou, lehce se něco takového stane. Mně se podobné věci stávají stále častěji. Hlavně mobil se mi pořád někde schovává, a tak taky běhám po schodech a hledám, až ho nakonec musím prozvonit. Jednou se mi dokonce schovala do ledničky peněženka. Nakupovala jsem v řeznictví a tašku s nákupem i peněženkou jsem šoupla do lednice. Takhle bych mohla vykládat do půlnoci! ;-)
OdpovědětVymazatTo je docela milá příhoda...Hlavně že to dobře dopadlo a nakonec sis tělo tak jako tak protáhla. :)
OdpovědětVymazatFukčarinka - syn tak jednou hledal igelitku s dárkami. Dojel ke své mámě s igelitkou s odpadky namísto s dárky.
OdpovědětVymazat